Budeme důvěřovat Kristu; nebo urážet Ducha milosti?
Pisatel listu Židům dále varoval, „Neboť jestliže vědomě hřešíme poté, co jsme přijali poznání pravdy, nezůstává již oběť za hříchy, ale určité strašlivé očekávání soudu a ohnivé rozhořčení, které pohltí protivníky. Každý, kdo odmítl Mojžíšův zákon, zemře bez milosti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. O kolik horšího trestu, myslíte, bude považován za hodný ten, kdo pošlapal Božího Syna, krev smlouvy, kterou byl posvěcen, považoval za běžnou věc a urazil Ducha milosti? (Židům 10: 26-29)
Podle Staré smlouvy byli Židé povinni přinášet zvířecí oběti za své hříchy. Pisatel Listu Židům se snaží Židům ukázat, že Stará smlouva byla naplněna Kristem. Po Kristově smrti již nebylo vyžadováno zvířecí oběti. Obřady Staré smlouvy byly pouze „typy“ nebo vzory reality, která měla být uskutečněna skrze Krista.
Pisatel listu Židům napsal "Ale Kristus přišel jako velekněz z budoucích dobrých věcí, s větším a dokonalejším svatostánkem, který nebyl vytvořen rukama, tedy z tohoto stvoření." Ne krví koz a telat, ale svou vlastní krví jednou navždy vstoupil do Nejsvětějšího místa, protože získal věčné vykoupení. “ (Židům 9: 11-12) Ježíš byl poslední a úplnou obětí Staré smlouvy. Už nebylo potřeba obětovat kozy a telata.
Dále se z těchto veršů učíme, „Neboť jestliže krev býků a kozlů a popel jalovice, kropící nečisté, posvěcují k očištění těla, oč více očistí krev Krista, který se skrze věčného Ducha bez poskvrny obětoval Bohu. tvé svědomí z mrtvých skutků sloužit živému Bohu?" (Židům 9: 13-14) Také se učíme„Neboť zákon, který má stín budoucích dobrých věcí, a ne samotný obraz věcí, nikdy nemůže s těmi samými oběťmi, které neustále rok co rok přinášejí, učinit ty, kdo se přibližují, dokonalými. (Židům 10: 1) Oběti Staré smlouvy pouze ‚zakryly‘ hříchy lidí; úplně je neodstranili.
Více než 600 let před narozením Ježíše napsal prorok Jeremiáš o Nové smlouvě, „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy uzavřu novou smlouvu s domem Izraele a s domem Judy – ne podle smlouvy, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal. ruku, která je vyvede z egyptské země, mou smlouvu, kterou porušili, ačkoli jsem byl jejich manželem, praví Hospodin. Ale toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Hospodin: Svůj zákon vložím do jejich mysli a napíšu ho na jejich srdce. a já budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude každý učit svého bližního a každý svého bratra říkat: ‚Poznej Pána‘, neboť všichni mě budou znát, od nejmenšího z nich až po největšího z nich, praví Pán. Neboť jim odpustím nepravost a na jejich hřích již nebudu vzpomínat." (Jeremjáš 31: 31--34)
CI Scofield psal o Nové smlouvě, „Nová smlouva spočívá na Kristově oběti a zajišťuje věčné požehnání v rámci Abrahamovské smlouvy všem, kdo věří. Je absolutně bezpodmínečná, a protože z ní není člověku svěřena žádná odpovědnost, je konečná a nezvratná."
Pisatel listu Židům ve výše uvedených verších varoval Židy před tím, že jim byla řečeno pravda o Ježíši, a nedospěli až ke spasitelné víře v Něho. Bylo by na nich, aby důvěřovali tomu, co pro ně Ježíš ve své usmiřující smrti udělal, nebo aby čelili soudu za své hříchy. Mohli si vybrat, zda budou oblečeni do ‚Kristovy spravedlnosti‘, nebo zůstat oblečeni ve svých vlastních skutcích a vlastní spravedlnosti, která by nikdy nestačila. V jistém smyslu, kdyby odmítli Ježíše, ‚šlapali‘ by Syna Božího pod svýma nohama. Také by se týkaly krve Nové smlouvy (Kristovy krve), běžné věci, nerespektující Ježíšovu oběť za to, čím skutečně byla.
U nás je to dnes stejné. Buď důvěřujeme ve svou vlastní spravedlnost a dobré skutky, abychom se zalíbili Bohu; nebo věříme v to, co pro nás Ježíš udělal. Bůh přišel a dal za nás svůj život. Budeme Mu důvěřovat a Jeho dobrotě a odevzdáme Mu svou vůli a své životy?