Pisatel listu Židům pokračoval v těchto povzbudivých slovech – „Držme se bez váhání vyznání naší naděje, neboť ten, kdo zaslíbil, je věrný. A hleďme jeden na druhého, abychom podněcovali lásku a dobré skutky, neopouštějme shromažďování, jak je to u některých zvyků, ale povzbuzujeme se navzájem, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží Den.“ (Židům 10: 23-25)
Co je to „vyznání naší naděje“? Je to vyznání skutečnosti, že Ježíšova smrt a vzkříšení je naší nadějí na věčný život. Všechny naše fyzické životy skončí. A co náš duchovní život? Pouze pokud jsme duchovně zrozeni z Boha skrze víru v to, co pro nás Ježíš udělal, můžeme mít účast na věčném životě.
Ježíš se modlil k Otci a řekl o věčném životě – "A to je život věčný, aby poznali Tebe, jediného pravého Boha, a kterého jsi poslal." (Jan 17: 3)
Ježíš učil Nikodéma – "S jistotou vám říkám, že pokud se někdo nenarodí z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království." To, co se narodilo z těla, je tělo, a to, co se narodilo z Ducha, je duch. “ (John 3: 5-6)
Bůh je věrný. Pavel učil Timotea – „Toto je věrné slovo: Neboť jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním také žít. Pokud vytrváme, budeme s Ním také vládnout. Zapřeme-li Ho, zapře i On nás. Jsme-li nevěrní, On zůstává věrný; Nemůže popřít sám sebe." (2. Timoteovi 2:11-13)
Pavel povzbudil Římany – „Proto, ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož také máme vírou přístup k této milosti, v níž stojíme, a radujeme se v naději na Boží slávu. A nejen to, ale také se chlubíme souženími, protože víme, že soužení produkuje vytrvalost; a vytrvalost, charakter; a charakter, naděje." (Romans 5: 1 4,)
Hebrejští věřící byli povzbuzováni, aby šli vpřed ve víře v Krista, spíše než ve víře v zákon staré smlouvy. V celém dopise Hebrejům jim bylo ukazováno, že starozákonní judaismus skončil prostřednictvím Ježíše Krista, který naplnil celý účel zákona. Byli také varováni, aby opět upadli do důvěry ve svou schopnost dodržovat Mojžíšův zákon, spíše než aby důvěřovali tomu, co pro ně Kristus udělal.
Měli o sobě uvažovat, aby se mohla projevit jejich vzájemná láska a dobré skutky. Měli se také společně scházet a navzájem se nabádat nebo učit, zvláště když viděli, že se blíží Den.
Který den měl pisatel listu Hebrejům na mysli? Den Páně. Den, kdy se Pán vrací na zem jako Král králů a Pán pánů.