Dobrá zpráva o evangeliu!
Bůh existuje. To je zřejmé, když pozorujeme vytvořený vesmír. Vesmír má řád i užitečné uspořádání; z toho můžeme naznačit, že Stvořitel vesmíru má inteligenci, účel a vůli. Jako součást tohoto vytvořeného vesmíru; jako lidské bytosti se rodíme s vědomím a jsme schopni svobodně vykonávat naši vůli. Všichni jsme za naše chování odpovědni našemu Stvořiteli.
Bůh se zjevil skrze své slovo v Bibli. Bible s sebou nese božskou autoritu Boží. Bylo napsáno 40 autory po dobu 1,600 let. Z Bible můžeme usoudit, že Bůh je Duch. Je živý a neviditelný. Má sebevědomí i sebeurčení. Má intelekt, citlivost a vůli. Jeho existence není závislá na ničem mimo sebe. Je „nezpůsobilý“. Jeho vlastní existence je zakotvena v Jeho přirozenosti; ne jeho vůle. Je nekonečný ve vztahu k času a prostoru. Celý konečný prostor je na něm závislý. Je věčný. (Thiessen 75-78) Bůh je všudypřítomný - přítomen všude najednou. Je vševědoucí - nekonečný ve znalostech. Zná všechno úplně. Je všemocný - vše silný. Jeho vůle je omezena Jeho povahou. Bůh nemůže hledět s laskavostí na nepravost. Sám se nemůže popřít. Bůh nemůže lhát. Nemůže svádět, ani být v pokušení k hříchu. Bůh je neměnný. Je neměnný ve své podstatě, atributech, vědomí a vůli. (Thiessen 80-83) Bůh je svatý. Je oddělen od všech svých tvorů a vyvýšen je. Je oddělen od veškerého morálního zla a hříchu. Bůh je spravedlivý a spravedlivý. Bůh miluje, je milosrdný, milosrdný a milostivý. Bůh je pravda. Jeho znalosti, prohlášení a reprezentace věčně odpovídají realitě. Je zdrojem veškeré pravdy. (Thiessen 84-87)
Bůh je svatý a mezi ním a člověkem existuje oddělení (propast nebo propast). Lidské bytosti se rodí s hříšnou přirozeností. Narodili jsme se pod fyzickým i duchovním trestem smrti. K Bohu se hříšný člověk nemůže obrátit. Ježíš Kristus přišel a stal se prostředníkem mezi Bohem a člověkem. Uvažujme o následujících slovech, která apoštol Pavel napsal Římanům - „Po ospravedlnění vírou tedy máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze kterého máme také vírou přístup do této milosti, v níž stojíme, a radujeme se v naději na slávu Boží. A nejen to, ale také se slibujeme v soužení, protože víme, že soužení vyvolává vytrvalost; a vytrvalost, charakter; a charakter, naděje. Nyní naděje nezklame, protože Boží láska byla vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Protože když jsme byli stále bez síly, Kristus včas zemřel pro bezbožné. Neboť jen stěží pro spravedlivého zemře; ale možná pro dobrého muže by se někdo odvážil zemřít. Bůh však ukazuje svou vlastní lásku k nám, protože když jsme byli stále hříšníky, Kristus za nás zemřel. Mnohem více než bude nyní ospravedlněno Jeho krví, budeme spaseni před hněvem skrze Něho. “ (Romans 5: 1 9,)
Reference:
Thiessen, Henry Clarence. Přednášky v systematické teologii. Grand Rapids: Eerdmans, 1979.