Zatvrdil jsi své srdce, nebo věříš?

Zatvrdil jsi své srdce, nebo věříš?

Hebrejcům odvážně řekl Hebrejský spisovatel "Dnes, pokud uslyšíš Jeho hlas, nezatvrzuj své srdce jako ve vzpouře." Poté navázal několika otázkami - "Kdo se, když to slyšel, vzbouřil?" Opravdu to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod vedením Mojžíše? Na koho se teď čtyřicet let hněval? Nebylo to s těmi, kteří hřešili, jejichž mrtvoly padly na poušť? A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinku, ale těm, kteří neposlechli? “ (Židům 3: 15-18) Poté uzavírá - "Takže vidíme, že nemohli vstoupit kvůli nevěře." (Židům 3: 19)

Bůh řekl Mojžíšovi - "… Určitě jsem viděl útlak Mých lidí, kteří jsou v Egyptě, a slyšel jsem jejich křik kvůli jejich vedoucím úkolů, protože znám jejich trápení." Tak jsem sestoupil, abych je vysvobodil z rukou Egypťanů, a přivedl jsem je z té země do dobré a velké země, do země plné mléka a medu… “ (3. Mojžíšova 7: 8--XNUMX)

Poté, co byli Izraelité osvobozeni z otroctví v Egyptě, si začali stěžovat. Stěžovali si, že faraonovi vojáci je zabijí; Bůh rozdělil Rudé moře. Nevěděli, co budou pít; Bůh jim tedy poskytl vodu. Mysleli si, že zemřou od hladu; Bůh jim tedy poslal mannu k jídlu. Chtěli jíst maso; Bůh poslal křepelky.

Bůh to řekl Mojžíšovi v Kadeši Barnei - "Pošlete muže, aby špehovali zemi Kanaán, kterou dávám synům Izraele ..." (Č. 13: 2a) Mojžíš to potom řekl mužům "... Jděte touto cestou na jih a jděte do hor a podívejte se, jaká je země: ať jsou lidé, kteří v ní přebývají, silní nebo slabí, málo nebo mnoho; ať je země, ve které bydlí, dobrá nebo špatná; ať jsou města, která obývají, jako tábory nebo pevnosti; ať už je země bohatá nebo chudá; a zda tam jsou lesy nebo ne. Mějte dobrou odvahu. A přineste nějaké plody země. “ (Č. 13: 17-20)

Byla to plodná země! Když přišli do údolí Eshcol, odřízli větev s jedním hroznovým hroznem, která byla tak velká, že ji museli nést na tyči dva muži.

Špioni hlásili Mojžíšovi, že lidé v zemi jsou silní a města jsou opevněná a velká. Caleb navrhl Izraelitům, aby okamžitě šli nahoru a zmocnili se země, ale ostatní vyzvědači řekli: „Nemůžeme jít proti lidem, protože jsou silnější než my.“ Řekli lidem, že země je zemí, „která pohltí její obyvatele“, a že někteří muži jsou obři.  

Izraelité nevěřícně stěžovali Mojžíšovi a Áronovi - "Kdybychom jen zemřeli v egyptské zemi!" Nebo kdybychom jen zemřeli v této divočině! Proč nás Pán přivedl do této země, abychom padli mečem, aby se naše manželky a děti staly oběťmi? Nebylo by pro nás lepší vrátit se do Egypta? “ (Č. 14: 2b-3)

Poté, co byli vyvedeni z egyptského otroctví, zažili neustálé Boží opatřování, ale nevěřili, že by je Bůh mohl bezpečně vzít do Zaslíbené země.

Stejně jako Izraelité nevěřili, že by je Bůh mohl bezpečně vést do Zaslíbené země, vedeme sami sebe do věčnosti bez Boha, pokud nevěříme, že Ježíšova oběť stačí k tomu, aby si zasloužila naše věčné vykoupení.

Paul psal v Římanům - "Bratří, touhou mého srdce a modlitbou k Bohu za Izrael je, aby byli spaseni." Vydávám jim totiž svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle poznání. Protože nevěděli o Boží spravedlnosti a usilují o nastolení své vlastní spravedlnosti, nepoddali se Boží spravedlnosti. Kristus je konec zákona pro spravedlnost pro každého, kdo věří. Neboť Mojžíš píše o spravedlnosti, která je ze zákona: ‚Muž, který dělá tyto věci, bude z nich žít. ' Spravedlnost víry však mluví tímto způsobem: ‚Neříkejte ve svém srdci: Kdo vystoupí do nebe? ' (tedy přivést Krista shora) nebo: ‚Kdo sestoupí do propasti? ' (tj. vychovávat Krista z mrtvých). Ale co to říká? Slovo je blízko vás, ve vašich ústech a ve vašem srdci '(tj. Slovo víry, které hlásáme): že když vyznáváte ústy Pána Ježíše a věříte ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých , budete spaseni. Neboť srdcem člověk věří ve spravedlnost a ústy se vyznává ke spáse. Písmo totiž říká: ‚Ten, kdo v něho věří, nebude zahanben. ' Neboť se nerozlišuje mezi Židem a Řekem, protože stejný Pán je nade vše bohatý pro všechny, kdo ho vzývají. Neboť „kdokoli vzývá jméno Hospodinovo, bude spasen.“ “ (Romans 10: 1 13,)